AŽ VYPIJU TENHLETEN RUM

 

Až vypiju tenhleten rum

až vypiju tenhleten rum

až vypiju tenhleten rum

slíbim ti že postavim dům

slíbim ti že postavim dům

 

Až vypiju tohle pivo

až vypiju tohle pivo

až vypiju tohle pivo

slíbim ti zasadit dřevo

slíbim ti zasadit dřevo

 

Až popiju toho vína

až popiju toho vína

až popiju toho vína

slíbim ti že splodim syna

slíbim ti že splodim syna

 

Nalej milá pití více

ať žhnem jako dva měsíce

nikdo ti nemůže dát

co já můžu slibovat

nikdo ti nemůže dát

PRASE

 

Neni to život jak sis přál

pro samý baráky a krámy

svuj kalich do dna sis vysál

o víkendech pígluješ rámy

 

Za každej pokus o odvaz trest

a návrat do většího dusna

na srdci už lehkej šelest

a rána neskonale hnusná

 

V neděli bereš děti ven

zoufalej pokus dát co chybí

sype se za tejdnem tejden

vrší se chyby, omluvy, sliby

 

Tolik bys o romanci stál

máš ale pusto v hlavě těsno v pase

i kdybys manželku vyzval

jenom by vzdychla už zase

prase

 

Duní to panelem

jak černym tunelem

jen světlo na konci

chybí ňák

duní to prostorem

2x2 názorem

a v dálce houká vlak

 

Syčí už papiňák

evakuujte obejvák

a někde život je

srdce salutuje

a vzhůru do oblak

vylítá dravej pták

a v dálce houká vlak

 

a v dálce houká vlak

 

VINOHRADY 120 00

 

zdálo se mi

ze čtvrtka na pátek

že jsem s tebou

konečně spal

 

probudim se

obrátim se

a zase mě ten sen

jenom oklamal

 

ale nebejt toho snu

málem bych zapomněl

jak strašně moc

jsem tě kdysi chtěl

 

svěřoval jsem ti

svý pochyby

muka nejistoty

ty mě zas

svý plány radosti

ze světa co pozbyl ploty

 

s obdivem hltal jsem

jak bez okázalostí

vzdoruješ všem dobám

prázdnoty plytkosti zlostí

 

dávno větry lijáky

spolu ze špínou

mezi činžáky

smyly všechny naše stopy

nikdo tam nezůstal

nikdo nic nepochopí

 

spolu jsme sledovali

jak spolužáci

někam mířej

vzlítaj i padaj

jak střelený ptáci

 

pro každej osud

já nabízel vysvětlení

to tys mě učila

přidat i pochopení

 

dávno větry lijáky

z bědnejch chodníků

mezi činžáky

smyly všechny naše stopy

nikdo tam nezůstal

nikdo nic nepochopí

 

a tak když po letech

mě takhle vzbudíš

vprostřed noci

vykradu se na balkon

něco naleju si

 

vidím tě tak jasně

cítím tě slyším tvůj hlas

vrh bych se do řeky

jež míří k moři

co dělí nás

 

když slunce vysvitne

a sklenka mi vypadne z dlaně

prokřehlej

promnu si oči

a všechno je správně

 

nikdy jsem tě neměl

a nikdy nebudu mít

však jsi mírou všeho

o čem kdy budu snít

 

jsi mírou všeho

o čem kdy budu snít

JARNÍ PŘEDSEVZETÍ

 

Množství stromů a pod nima

tráva zelená před očima

množství stromů a nad nima

nebe modrý až to dojímá

 

množství stromů a nad nima

slunce který lidi nesčítá

množství stromů a pod nima

jeden člověk cestou klopýtá

 

            za chvíli na místo dorazím

            za chvíli na místo dorazím

            za chvíli na místo dorazím

            seberu odvahu, zeď prorazím

 

množství květů

ran povíce

nebe je i mraků silnice

úžasem čapku smekám

větrem hlavu zchladit si nechám

 

            za chvíli už tam budu

            za chvíli už tam budu

            za chvíli už tam budu

            na západní straně svýho osudu

 

za chvíli ucítím vůni

moře

uslyším jeho šumění

za chvíli už budu fit

směr už mám

tak nepovolit

nepovolit

 

jsem důkazem

že i nula je jedna

jsem kamenem

hozenym ze dna

jsem most i propast

drť i monolit

tak nepovolit

nepovolit

U JELÍNKŮ

 

Onehdy jsem U Jelínků

seděl v rohu měl svou hladinku

myšlenky vize se rozeběhly

a tak nevim zda se věci tak sběhly

každopádně si přised starší chlapík

a hned mě pohledem propích

zkoumavym a nepříjemnym

myslel jsem že se snad zjevim

jak to dělaj lidi

jak to dělaj lidi

 

Snažil jsem se uhnout pohledem

ale projel jsem to něčim sveden

mrk jsem na něj pozved sklenici

von na to hned začal mlejt sanicí

co že tu tak v koutě sedim

tvářim se že jen sebe si hledim

prej vidim ti až do žaludku

proto tu tak sedíš v koutku

že nemáš rád lidi

že nemáš rád lidi

 

Odsek jsem že s timhle postojem

chlastal bych doma a ne s hnojem

von na to kecáš lžeš kradeš se jak zloděj

a vidíš jen smutek a beznaděj

pozoruješ soudíš přísně

rácháš se v moři svý tísně

dřepíš si tu jak na trůnu vole

a měříš to hemžení dole

jaký jsou lidi

jaký jsou lidi

 

Valil jsem na něj svý bulvy

řek jsem lidi sou andělé i kurvy

že jsem celkem zcestovalej

abych tohle věděl i to já sám jsem malej

jenž von se jenom hnusně ušklíb

prej kde by ses teda rád upích

je tam vůbec místo pro ňáký no

lidi

lidi

 

A tak donutil mě říct že nejde vo moře hory

vo zemskej ráj šumící bory

ale vo lidi ať se vezou nebo jdou pěšky

co ti podaj ruku když se daří nebo to máš těžký

v tom jsem poznal že už melu jen sám k sobě

ale už mě bylo líp měl jsem zase jasnějc v hlavě

dopil jsem a vyšel do města

kde žije těch pár lidí z mýho těsta

dopil jsem a vyšel do města

kde žije těch pár lidí z mýho těsta

prostě dobrý lidi

prostě dobrý lidi

 

Kontakt

 

​Mail: kadechim@gmail.com

 

Sledujte
  • w-facebook
  • w-youtube

© 2014 Kadé Chim&Káča Karhánková s pomocíWix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now